Ve Finsku je mediální gramotnost součást vládní strategie. Česko jasnou strategii nemá
Pavel Brejcha - 1. 5. 2022
Kategorie: Mediální gramotnost
Finsko vede v oblasti mediální gramotnosti díky kvalitní výuce mediální gramotnosti. Na tu se ve finských školách klade velký důraz. Zlepšení mediální a informační gramotnosti je vnímáno jako problém národní bezpečnosti. Je to také považováno za klíčový cíl napříč různými ministerstvy. Oproti tomu Česko v této oblasti pokulhává. Dosud neexistují například kvalitní data o tom, jak probíhá povinná výuka mediální výchovy.
V úrovni mediálního vzdělávání a kritického myšlení nejvíce vynikají severské státy. Vůbec nejúspěšnější je podle tabulky v tomto ohledu Finsko (Open Society Institute- Sofia, 2019). Posílení mediální gramotnosti a boj proti dezinformacím jsou totiž dva cíle vládního programu ve Finsku pro mediální politiku v letech 2019-2023. Tyto snahy však nemíří pouze na žáky, ale nově i na všechny dospělé. Cílem je také zaměřovat se dále na pedagogy ve školách (Harrie 2018).
Finsko se dlouhodobě snaží o neustálé vzdělávání jak učitelů, tak žáků. Díky tomu funguje jakási větší důvěra ve vzdělávací organizace a projekty. Tento přístup dopomohl vzniku dlouhodobé spolupráce místních organizací se školami. Např. organizace „FactaBar“ (podobná např. Demagogu) prostřednictvím metody ověřování faktů vzdělává dlouhodobě v kritickém myšlení nejenom žáky, ale i učitele. Tato organizace je přímo spojená s několika školami a systematicky a dlouhodobě se tímto problémem zabývá (Kivinen 2017).
Vzdělávání nejen žáků, ale i učitelů
Důvěra v média a novináře je budována již od školy. V roce 2017 Finsko spustilo projekt „Facts please!“. Díky tomuto projektu chodí novináři do škol sdílet svoje zkušenosti v novinařině a společenské zodpovědnosti. Ve Finsku není zlepšení mediální a informační gramotnosti vnímáno pouze jako problém národní bezpečnosti. Je to také považováno za klíčový cíl napříč různými ministerstvy (KennyBirch 2019).
Mediální gramotnost je také velké téma v Pobaltí. Právě blízká přítomnost Ruska způsobuje, že se vlády těchto zemí snaží co nejvíce vzdělávat své občany v oblasti mediálního vzdělávání (Tolimat 2018).
Estonsko a mediální gramotnost
V Estonsku, které se taktéž umístilo v tabulce velmi vysoko, se výuka a podpora mediální gramotnosti stala součástí vládní strategie. V estonských školách se žáci učí takzvané digitální dovednosti. Mediální gramotnost je běžnou součástí osnov, stejně jako chování na sociálních sítích. Velmi se také dbá na jazykové dovednosti, aby si studenti mohli ověřovat informace na zahraničních stránkách (Tolimat 2018).
Zdroj: Pixabay
Mediální gramotnost v USA
Do systému školní výuky byla mediální výchova nejdříve integrována právě v USA. Velký tlak k zařazení mediální výchovy do školní výuky byl vyvíjen zejména ze strany rodičů dětí. Dětem totiž dělalo obrovské potíže odlišit informace ze zpravodajství od reklamy. Považovaly je za stejně důležité. Stanfordská univerzita provedla výzkum v několika státech USA. Ten odhalil, že se studenti neučí nezbytné dovednosti k rozpoznání kvality informací a mediální gramotnost tak u nich značně pokulhává (Cruise 2020).
Výzkum týmu ze Stanford University’s History Education Group (HEG) provedl srovnání mediální gramotnosti u finských a amerických studentů. Výsledky jsou jednoznačné, finští studenti dokáží detekovat „fake news“ lépe než američtí studenti (Timsit 2019). Společnost Mindedge provedla v roce 2019 v USA výzkum u 1001 vysokoškolsky vzdělaných respondentů. Účastníci dostali test, který obsahoval devět otázek. Ty byly navrženy tak, aby dokázaly posoudit úroveň kritického myšlení a odolnosti vůči „fake news“. 69 % respondentů odpovědělo dobře pouze na pět nebo méně otázek správně. Průzkum dále rozdělil účastníky podle věku na tzv. millennials a boomers. Ukázalo se, že mladší účastníci, kteří již vyrůstali v době internetu, dosáhli v testu o něco horších výsledků než tzv. boomers (Mindedge 2019).
Mediální vzdělávání v ČR
Oproti Estonsku nebo Finsku není podpora mediální gramotnost součástí vládní strategie. Tuto roli tedy převzali různé organizace, které se výukou mediální gramotností a „fake news“ zabývají. Zejména je v tomto aktivní Masarykova univerzita s projekty jako: Zvol si info nebo Fakescape. Tyto projekty však fungují na principu jednorázových akcí a nemají zatím se školami vytvořené dlouhodobější spolupráce tak, jak je tomu například ve Finsku (Tolimat 2018).
Dalším rozdílem oproti Finsku může být i skutečnost, že zde v ČR se výuka mediální gramotnosti soustředí především na žáky. Učitelé tak zůstávají upozaděni, a proto není výjimkou, že někteří učitelé vůbec neví, jak mediální gramotnost vyučovat (Tolimat 2018).
Neexistují data
V České republice je mediální výchova v rámci výuky povinná. Dosud neexistují kvalitní data o tom, jak její výuka v praxi probíhá. Jeden svět na školách provedl s agenturou MEDIAN provedly průzkumy, zjišťující stav výuky mediální výchovy na českých středních školách (Jeden svět na školách 2018)
Výsledky prvního průzkumu z roku 2017 ukazují, že pětina studentů má méně než 4 vyučovací hodiny mediální výchovy za celé středoškolské studium. Třetina studentů stráví s tématy mediální výchovy méně než 10 vyučovacích hodin (Jeden svět na školách 2017). Opět je patrný rozdíl mezi gymnázii (65 % studentů stráví mediální výchovou více než 10 hodin) a odbornými školami (jen 37 % stráví mediální výchovou více než 10 hodin) (Jeden svět na školách 2017).
Zdroj: https://www.jsns.cz/nove/projekty/pruzkumy-setreni/6517001_medialni_vychova_zprava_final.pdf
Druhý průzkum je z roku 2018. Celkem 41 % z oslovených vyučujících věnuje mediálním tématům za celý školní rok ve všech svých třídách a předmětech do 10 hodin, 63 % pak do 20 hodin. Zhruba 1/5 vyučujících (21 %) uvedla, že odučí ročně 21-50 hodin mediální výchovy. Výuka mediální výchovy probíhá nejčastěji formou průřezového tématu, jdoucího napříč ostatními předměty. To má za následek, že na tento předmět nezbývá mnoho času (Jeden svět na školách 2018).
Další články
