Kult osobnosti v Severní Koreji
Lucie Lydia Petera - 27. 3. 2024
Kategorie: Ostatní témata
Severokorejská propaganda se zrodila v okamžiku převzetí moci Korejskou stranou práce. Stala se všudypřítomnou a byla jedním z nejdůležitějších nástrojů vedoucích k ovládnutí a udržení tohoto prostoru.
Neomezovala se jen na oficiální instituce. Pronikala také do všech součástí veřejného života v KLDR a prostřednictvím dlouhodobé manipulace se širokou veřejností vytvářela společnost novou. Vztah mezi kultem osobnosti a propagandou je velmi úzký, i když není implikativní. Kult osobnosti se stal zkoumaným fenoménem především ve 20. století, kdy se uctívání a glorifikace vůdce téměř vždy vyskytovaly v totalitních režimech. Jedná se o jeden z nejstarších jevů, který se pojí s udržením moci jedné osoby. Ve 21. století se takovýto kult osobnosti všeobecně považuje za vynucené uctívání dané osoby, heroizací daného jedince a idealizací vůdce za pomoci propagandy a médií.1 Za příklady lze uvést V. I. Lenina a J. V. Stalina v Sovětském svazu, Adolfa Hitlera v nacistickém Německu, v Asii se jednalo o extrémní kult osobnosti Mao Ce-tunga v komunistické Číně. Kim Il-sǒngův kult osobnosti se však posunul na novou úroveň.
Kult osobnosti se zapříčinil o bazální změny v rámci politického systému, ekonomického fungování a společenského života. Marxismus-leninismus se stal stavebním kamenem revolučního společenského vývoje a pronikl do všech oblastí veřejného i soukromého života skrze využití severokorejské propagandy. Režim vystupující na severu korejského poloostrova se tváří jako komunistický režim. Nastolil povinný systém přesvědčení, symbolů a mýtů, který představil vedoucí úlohu Korejské strany práce a rodiny Kimů jako nesporný zdroj moci a to právě za pomoci propagandy.
Předurčen ke spáse
Propagandistický aparát se věnoval Kim Il-sǒngově dětství, kdy se již objevovaly zárodky jeho budoucí povahy a dobrých vlastností, což vytvořilo dojem, že byl svým způsobem předurčen ke ,,spáse” korejského lidu. Jeho schopnosti, píle, laskavost, dobrosrdečnost, svědomitost, dobré vztahy s dětmi i fakt, že přes své vysoké postavení zůstával vlídným, navozovalo představu, že Kim Il-sǒng představoval ideál lidských vlastností a charakter, který musel budit úctu. Vylíčení jeho dokonalosti způsobilo potřebu citového provázání, které vyvolalo v lidech niternou oddanost ,,velkému vůdci”.
Nejzásadnější podstatou kultu osobnosti je kontinuálně vystupovat lidem co nejvíce na očích a způsoby, kterými se to děje, má na starost propaganda. Ta zajišťuje, že se vůdci pravidelně objevují v médiích, vystavují své portréty na veřejných prostranstvích, jako jsou školy a úřady. Monumentální pomníky, sochy a stavby jsou využívány k jejich glorifikaci. Využívají atmosféry strachu k udržení minimálního počtu svých odpůrců a svoji funkci zastávají až do konce života.2 Právě propagandou vytvořené vůdcovo charisma je jedním z prvků, který zajišťuje jeho legitimitu. Jedná se o záměrně zkonstruovaný a řízený mechanismus zajišťující udržení vůdcovy moci.3 Spontaneita je zde budována a je umělá.
Jak se buduje kult osobnosti
Propagandický systém kontrolující společnost je řízen jednou politickou stranou, která je strukturovaná hierarchicky a vedená jednou vůdčí osobou, ke kontrole jsou využívány ozbrojené jednotky, policejní složky a masmédia.4 Je vybudována a udržována loajalita obyvatelstva. Jako druhý důležitý nástroj pro legitimizaci moci totalitní režim využívá státní ideologii. Soubor myšlenek a názorů slouží k objasnění politického jednání. Ideologie většinou bývá úzce spjata s kultem osobnosti, jedná se o výjimečnost vůdce a klade důraz na jedinečnost a výjimečnost dané společnosti – v případě KLDR se jedná o jedinečnost a nadřazenost korejské rasy.
Uctívání osobnosti je důsledkem programového rozhodnutí a samotná organizace kultu je dokonale promyšlenou záležitostí, propaganda produkuje mýty, velké množství různých slavností, ceremonií a ikonografie.5 Kim Il-sŏng využil propagandu k přenesení svého kultu i do státních svátků a symbolů. Vytvořil svátky, které oslavují jeho osobu nebo celou jeho rodinu. Severokorejští představitelé jsou oslavováni v rámci kultu osobnosti a jsou popisováni jako polobohové, všudypřítomní, vševědoucí a vševidoucí. Rodina Kimů svou existencí tak nabízí spásu pro celý korejský národ. Kult osobnosti organizuje čas, uspořádání prostoru a mizí hranice mezi veřejným a soukromým – city a poezie jsou veřejné a podléhají vůdci.
Zdroje:
1 RANDÁK, Jan. Kult osobnosti. str. 7. Praha: Fakulta ČVUT v Praze, Katedra spol. věd, 2007.
2 Souhrně k problematice kultu osobnosti viz: APOR, Balazs, BEHRENDS Jan C., JONES, Polly. The Leader Cult in Communist Dictatorship. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2005.
3 APOR, Balazs, BEHRENDS Jan C., JONES, Polly. The Leader Cult in Communist Dictatorship. str. 3-4. Basingstoke: Palgrave Macmillan, 2005.
4 ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií. str. 239. Praha: Portal, 2000.
5 KOLEKTIV autorů. Kult osobnosti. Vyd. 1. str. 9. Praha: ČVUT, 2007.
Další články
