Ukrajina a dezinformace: Co předcházelo invazi

Tomáš Řepa

Tomáš Řepa - 18. 3. 2022

Kategorie: Konspirační teorie, hoaxy, dezinformace, Ostatní témata

Zdroj: Policista v Kyjevě zajišťuje ostřelovanou oblast. 18.03.2022 Reuters

Ruská federace zaútočila bez vyhlášení války na svého západního souseda, Ukrajinu. Ruská armáda na území vstoupila ve čtvrtek 24. února kolem čtvrté hodiny ranní. Současný konflikt rozhodně nelze označit pouze za klasické vojenské střetnutí dvou armád, ale za hybridní válku. Fakescape vám přináší první článek ze série Ukrajina a dezinformace.

Jedná se o válku, ve které se využívá jak vojenských, tak i nevojenských prostředků boje, zejména informačních útoků a hrozeb. Ty se zdaleka nesoustřeďují pouze na Ukrajinu, ale na celé západní společenství včetně České republiky. Kde můžeme najít historické kořeny nynější konfrontace?

Kruté ukrajinské dějiny

Ukrajina si prošla velice složitým vývojem. Byla lákadlem mocných sousedů a svoji nezávislost získala až v roce 1991. Svým nerostným bohatstvím, úrodnou půdou a celkovým potenciálem stála na křižovatce expanze velmocí. To platí jak pro první, tak pro druhou světovou válku.

I v dobách míru však panovaly na jejím území velice kruté podmínky. Zejména na území SSSR. Vzpomeňme jen Stalinem způsobený hladomor na přelomu let 1932 a 1933, který si vyžádal až sedm milionů obětí. Ani mnohem civilizovanější meziválečné Polsko, kde po první světové válce pobývala početná ukrajinská menšina, nemělo vůči těmto svým spoluobčanům adekvátní přístup. Ten Ukrajincům znemožňoval stát se plnohodnotnými občany a vzbuzoval další odpor a radikalizaci.

Během druhé světové války Ukrajina ztratila na 8 milionů životů. Existuje dokonce i statistiky, které říkají, že každý čtvrtý Ukrajinec ve 20. století zahynul násilnou smrtí nebo hladomorem. Pokud bychom počítali pouze jeho první polovinu, poměr by byl ještě horší. Působení totalitních režimů si vybralo svou daň. Ukrajinci tak mezi sebou pociťují velké rozdíly dané právě odlišným historickým vývojem v nejrůznějších částech země.

Zdroj: Wikipedie

Problém identity Ukrajinců

I to je fakt, který se na dezinformační scéně neustále předhazuje a zdůrazňuje. Ukrajinská identita se jednoznačně dá definovat, ne však na základě jazyka. Ukrajinci jsou svébytný národ, který ovšem hovoří dvěma jazyky, ukrajinsky a rusky. A i to je dáno historickým vývojem tohoto území.

Východ Ukrajiny je dodnes podmíněn změnami, které nastaly po Stalinově hladomoru. Historici si nejsou jistí, zda se jednalo o řízenou genocidu Ukrajinců nebo jen neschopnost dostat zavčas k potřebným a trpícím zásoby potravin. Výsledek však byl ten, že na místo těch, kteří zahynuli, přišli kolonisté, zejména z centrálního Ruska. Ti pochopitelně měli jiné kulturní návyky a jinak vnímali život v nejúrodnější části Ukrajiny. Rozdíly zůstávaly i v průběhu další existence SSSR.

V prostředí založeném na těžkém průmyslu si na Donbasu vydělal dělník více než kdekoliv jinde v SSSR. To podtrhávalo pocit místních o jakési výjimečnosti oproti ostatním obyvatelům. Rozpad SSSR v roce 1991 tuto etapu ukončil a mnoho místních přišlo o práci. Nejen z toho tedy pramení jistá sovětská nostalgie, která tvoří svérázné kulisy povstaleckých pseudorepublik na Donbase – Doněcku a Luhansku.

Janukovyč a Muzeum korupce

V roce 2004 vypukly na Ukrajině protesty proti zfalšovaným volbám prezidentského kandidáta Janukovyče označované jako Oranžová revoluce. Na rozdíl od protestů, které se uskutečnily o 10 let později na kyjevském centrálním náměstí Majdanu, kde zemřelo okolo 80 lidí, proti demonstrantům na náměstích tehdy nebyla použita síla a situace se dále nevyhrotila.

Status quo se nepodařilo udržet, hněv protestujících odstartovaný zastavením vyjednávání Asociační dohody Ukrajiny s EU neustále narůstal. V únoru 2014 tak protesty vyvrcholily násilnou konfrontací. Situace se vyhrotila do té míry, že Janukovyč, který byl mezitím v roce 2010 zvolen prezidentem, a to převážně díky hlasům východu Ukrajiny a Krymu, byl nucen uprchnout ze země. K útěku využil Janukovyč nelegálních peněz, jejichž zdrojem byla především korupce. Jeho rezidence v Mežihirji je dnes proto brána jako celonárodní „Muzeum korupce“.

 

Autor článku je vojenský historik Univerzity obrany Mgr. Bc. Tomáš Řepa, Ph.D.

ZDROJE:

Rychlík, Jan, Bohdan Zilynskyj a Paul R. Magocsi. 2015. „Dějiny Ukrajiny.“ Praha: Nakladatelství Lidové noviny. ISBN 978-80-7106-409-1.

Řepa, Tomáš. 2021. „Válka o Ukrajinu: historické kořeny a mýty versus realita.“ forum24.cz. 19.5.2021. https://www.forum24.cz/valka-o-ukrajinu-historicke-koreny-a-myty-versus-realita/

Gregor, Miloš. 2022. „Dezinformační scéna v Česku oslabila. Ruská propaganda ale bude sílit, říká politolog.“ ct24.ceskatelevize.cz. 2.3.2022. https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3449522-dezinformacni-scena-v-cesku-oslabila-ruska-propaganda-ale-bude-silit-rika-politolog

Máca, Roman. 2022. „Válka a informační izolace ruské společnosti“ blog.aktualne.cz. 7.3.2022. https://blog.aktualne.cz/blogy/roman-maca.php?itemid=42154

Žabka, Jan. 2022. „Ne oběť boje, ale těla z márnice. Ruskou invazi na Ukrajinu mají vysvětlit i falešná videa“ hlidacipes.org. 24.2.2022. https://hlidacipes.org/ne-obet-boje-ale-tela-z-marnice-ruskou-invazi-na-ukrajinu-maji-vysvetlit-i-falesna-videa/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=DojNMRMRAut-202202241456&dop_id=15560905

 

Další články

Sledujte nás